13.1.1. Gjør om på setningen.
Ten dům je jeho rodičů. – To je dům jeho rodičů.
1. Ty peníze jsou někoho jiného. 2. Ten dům byl jeho babičky. 3. Ta půda je její rodiny. 4. Ta zahrada je našeho souseda. 5. Ty knihy jsou mého otce. 6. Ty šaty jsou mé sestry. 7. Ty hodinky jsou našeho kamaráda. 8. Ten majetek je jejich příbuzných.
13.1.2. Gjør om på setningen.
To je bratrův pokoj. – To je pokoj mého bratra.
1. Tohle jsou otcovy knihy. 2. To jsou Janiny věci. 3. To je matčin obraz. 4. To je kamarádova loď. 5. Tohle byl Martin hlas. 6. To byla Dvořákova hudba. 7. To je Smetanova opera. 8. To byla učitelova otázka.
13.1.3. Gjør om på setningen.
Patří to mému bratrovi. – Je to mého bratra.
1. To patřilo naší rodině. 2. Nepatří to těm lidem. 3. To patří jejich známým. 4. To patří tamhletěm dětem. 5. To patří naší Martě. 6. Patří to našemu sousedovi. 7. Patřilo to mé babičce. 8. Bude to patřit jejímu synovi.
13.1.4. Gjør om på setningen.
Dům patří mému otci. – Je to dům mého otce.
1. Věci patří těm cestujícím. 2. Zbraně patří těm vojákům. 3. Ten kabát patří mému příteli. 4. Ta půda patří jejich statku. 5. Ty budovy patří obecnímu úřadu. 6. Ta pole patří obyvatelům vesnice. 7. Ten domek patří někomu jinému. 8. Ten pes patří tamté paní.
13.1.5. Gjør om på setningen.
Tady má pokoj můj bratr. – Tohle je pokoj mého bratra.
1. Tady má byt pan Novák. 2. Tady má hrob Bedřich Smetena. 3. Tady má dům paní Máchová. 4. Tady má kostel ta obec. 5. Tady má letiště naše město. 6. Tady má budovu naše škola. 7. Tady má kancelář náš vedoucí. 8. Tady má pomník Jan Hus.
13.1.6. Gjør om på setningen.
Ten nápad měl někdo jiný. – Byl to nápad někoho jiného.
1. Tyhle plány má vláda. 2. Starý hrad měl věže. 3. Ta země má nové hranice. 4. Ta loď má motor. 5. Můj bratr má nový vůz. 6. Pracující mají výhody. 7. Náš Karel má tenhle zvyk. 8. Ty potíže mají zahraniční studenti.
13.1.7. Gjør om på setningen.
Ten dopis napsal můj otec. – To je dopis mého otce.
1. Tuhle metodu vymyslel nějaký úředník. 2. Tyhle verše napsal Jan Neruda. 3. Ten obraz udělal známý umělec. 4. Ten román napsal anglický autor. 5. Tyhle budovy postavil náš podnik. 6. Tenhle postup vymyslela moderní věda. 7. Tuhle chybu udělal někdo jiný. 8. Tu operu napsal Leoš Janáček.
13.2.1. Gi et negativt svar.
Znali jste jména těch osob? – Ne, jména těch osob jsme neznali.
1. Vysvětlil vám podstatu věci? 2. Pochopil jste stavbu té věty? 3. Našli tělo mrtveno? 4. Studuje tvoje sestra dějiny hudby? 5. Uvažovali jste o výběru technických prostředků? 6. Je na programu volba předsedy? 7. Znáš obsah toho dopisu? 8. Napsal jsi si číslo mého telefonu?
13.2.2. Utvid ved bruk av ten.
Barva květu je zvláštní. – Barva toho květu je zvláštní.
1. Podstata věci je mi jasná. 2. Jádro problému jsem pochopil. 3. Dveře místnosti byly zavřené. 4. Program schůze neznám. 5. Zapomněl jsem jméno ulice. 6. Stavba mostu rychle pokračuje. 7. O výběru prostředků budu uvažovat. 8. Tělo mrtvého nenašli.
13.2.3. Gjør om til genitiv flertall.
Vysvětlili nám podstatu toho problému. – Vysvětlili nám podstatu těch problémů.
I. Dveře té místnosti byly otevřené. 2. Obsah jejího dopisu dobře znám. 3. Jádro toho problému je v něčem jiném. 4. Studovali dějiny toho města. 5. Motory jsou pod křídly letadla. 6. Stanice autobusu je naproti. 7. Na programu je volba mého zástupce. 8. Ty ryby žijí na dně řeky.
13.2.4. Sett hele genitivfrasen i pluralis.
Jméno té ulice neznali. – Jméno těch ulic neznali.
1. Tělo mrtvého našli v řece. 2. Jméno té osoby si nepamatuji. 3. Byla tam jen část křídla. 4. To je základní povinnost vojáka. 5. Barva toho květu je zvláštní. 6. Okno té místnosti bylo zavřené. 7. Číslo toho auta nemám. 8. Studoval jsem základ pracovního postupu.
13.2.5. Utvid ved å bruke náš.
Máte číslo telefonu? – Máte číslo našeho telefonu?
1. Okna pokoje byla otevřena. 2. Stavba školy rychle pokračovala. 8. Jsou tady členové rodiny. 4. Životy děti jsou v nebezpečí. 5. Dveře kanceláře jsou zavřené. 6. Kdo bude zástupcem vedoucího? 7. Je to část programu vlády. 8. Nepamatovali si jméno ulice.
13.2.6. Gjør om på setningen.
Studovala divadlo a jeho dějiny. – Studovala dějiny divadla.
1. Pochopili jazyk a jeho stavbu. 2. Vysvětlili nám celý problém a jeho jádro. 3. Ta květina a její vůně je zvláštní. 4. Na kopci jsme viděli hrad a jeho věže. 5. Před námi byla řeka a její břehy. 6. Zničili kancelář a její zařízení. 7. Přišla celá rodina a její příbuzní. 8. Neznám tu operu ani jeho autora.
13.2.7. Gjør om på setningen ved å bruke být.
Květy měly zvláštní barvu. – Barva těch květů byla zvláštní.
1. Ta dívka měla černé vlasy. 2. Místnost měla zavřená okna. 3. Takový postup má značné výhody. 4. Vaši přátelé mají těžký úkol. 5. Letadlo nemá původní motory. 6. Pracující neměli velké požadavky. 7. Stará města měla úzké ulice. 8. Hrad měl vysoké věže.
13.3.1. Gjør om til preteritum.
Rychle se obléknu. – Rychle jsem se oblékl.
1. Včas se zachráníme. 2. Schovám se a zachráním si život. 3. Rychle se umyjeme a oblékneme. 4. Obléknu si ty nové šaty. 5. Koupím si to ve městě. 6. Kam si ty věci uložíte? 7. S kým se tam setkáte? 8. Najdu si to slovo ve slovníku.
13.3.2. Gjør om til preteritum.
Oblékneš se? – Obékl ses?
1. Znáš se s jeho rodiči? 2. Umyješ si ruce a obličej? 3. Přineseš si to z domova? 4. Koupíš si nové šaty? 5. Kde si schováš ty peníze? 6. Jak se zachráníš? 7. Kam se schováš? 8. Jak si zachráníš život?
13.3.3. Lag nye setninger ved å bruke et refleksivt verb.
Přátelé ho zachránili včas. – Zachránil se včas.
1. Matka chlapce rychle umyla. 2. Lékaři ho zachránili před smrti. 3. Děti schovaly psa v domě. 4. Starší sestra malé děti oblékla. 5. Vojáci je vrátili od hranic zpátky. 6. Prý je zabili někde v horách. 7. Přátelé mě představili ostatním. 8. Posadili mě ke stolu.
13.3.4. Lag nye setninger ved å bruke et refleksivt pronomen.
Přátelé mu zachránili život. – Zachránil si život.
1. Matka chlapci umyla ruce a obličej. 2. Oblékli jí krásné nové šaty. 3. Rodiče bratrovi koupili psa. 4. Manželka mu uložila ty věci do skříně. 5. Přátelé jim ty knihy přivezli z ciziny. 6. Děti přinesly babičce ze zahrady květiny. 7. Pavel podržel Evě dveře. 8. Někdo mi to dal do kapsy.
13.3.5. Utvid ved å bruke si.
Uložil ty věci do skříně. – Uložil si ty veci do skříně.
1. Číslo telefonu jsem napsal. 2. Otec přečetl noviny. 3. Bránili svůj majetek. 4. Chlapec nesl nový míč. 5. Bratr postavil dům. 6. Našel jsem to slovo ve slovníku. 7. Prohlíželi jsme knihy i obrazy. 8. Takhle ničíš svoje vlastní věci.
13.3.6. Gjør om på setningen.
Pavel nezná Evu. – Pavel a Eva se neznají.
1. Bratr potkal tu dívku v divadle. 2. Můj otec toho člověka dobře znal. 3. Psi nemilují kočky. 4. Milada Marii vůbec neviděla. 5. Matka držela dítě za ruku. 6. Petr navštěvuje svého přítele. 7. Otce jsem na nádraží nenašel. 8. Sestra Marii nepoznala.
13.3.7. Gjør om på setningen.
Pavel Evu nezná. – Pavel se s Evou nezná.
1. Petr toho pána zdravil. 2. Potkali jsme tu dívku ve městě. 3. Jeho otec prý toho básníka znal. 4. Chlapec držel dívku za ruku. 5. Pavla jsem ve škole neviděl. 6. Nikoho jsem tam nepotkal. 7. Václav tvého bratra nezná. 8. Sestru jsem na letišti nenašel.
13.4.1. Si det samme om en gruppe.
Ohlíželi jsme se za ním. – Ohlíželi jsme se za nimi.
1. Setkal jsem se s ní ve městě. 2. Budu o něm přemýšlet. 3. Čekali jsme na něj před školou. 4. Nebyl jsem proti ní. 5. Byli jsme při něm. 6. Budeme u něho bydlet. 7. Úplně jsem na ni zapomněl. 8. Lidé se po ní dívali.
13.4.2. Si det samme om en kvinne.
Dívali se přímo na něj. – Dívali se přímo na ni.
1. Přiblížil jsem se k němu. 2. Dostal jsem se před něj. 3. Odešli jsme od něho hned. 4. Sedneme si k němu. 5. Půjdu za ním do kanceláře. 6. Nikdo o něm nic nevěděl. 7. Seděli jsme vedle něho. 8. Děti před ním utekly.
13.4.3. Si det samme om en mann.
Dívali se přímo na ni. – Dívali se přímo na něj.
1. Pamatujeme se na ni dobře. 2. Přešli kolem ní a neviděli ji. 3. Setkal jsem se s ní na nádraží. 4. Půjdeme k ní na návštěvu. 5. Budeme o ní uvažovat. 6. Seděl jsme u stolu naproti ní. 7. Stáli jsme blízko ní. 8. Spěchal jsem za ní nahoru po schodech.
13.4.4. Gi et negativt svar.
Byl jsi u Pavla? – Nebyl jsem u něho.
1. Setkal jsi se s Evou? 2. Znáš se s těmi lidmi? 3.Jsi proti tomu návrhu? 4. Věděl jste o té schůzi? 5. Dívali jste se na ty obrazy? 6. Bydlíš u rodičů? 7. Myslel jsi na budoucnost? 8. Byl jsi za Karlem v nemocnici?
13.4.5. Gjør om på setningen som foreslått i eksemplet.
Dám si ty věci k němu. – Nechám si ty věci u něho.
1. Dal jsem si peníze k ní. 2. Dáme si ty kabáty k nim. 3. Dáme si knihy k němu. 4. Dávají mi dopisy k nim. 5. Dám ti to k němu. 6. Dal jsem jim noviny k ní. 7. Dáme to k nim. 8. Dám si klíče k němu.
13.4.6. Gjør om på setningen som vist i eksemplet.
Lidé se po ní dívali. – Lidé se za ní ohlíželi.
1. Nikdo se po nich nedíval. 2. Budou se po něm dívat. 3. Nedíval jsem se po ní. 4. Dívají se na ně. 5. Nedíváme se po něm. 6. Muži se po ní dívali. 7. Nebudeme se po nich dívat. 8. Nějaký člověk se na něj díval.
13.4.7. Gjør om på setningen.
Ty knihy byly u Pavla. – Pavel měl ty knihy u sebe.
1. Peníze jsou u sestry. 2. Děti budou u babičky. 3. Ten dopis byl u mě. 4. Zbraně nebyly u nich. 5. Nebylo u něj vůbec nic. 6. Není u tebe ten klíč? 7. Naše věci jsou u příbuzných. 8. Klíče budou u sousedů.
13.4.8. Gjør om på setningen.
Ta židle je za tebou. – Máš tu židli za sebou.
1. Před námi byla řeka. 2. Kolem nás byli cizí lidé. 3. Děti jsou u babičky. 4. Nikdo není proti němu. 5. Ostrov byl přímo před nimi. 6. To město je daleko za námi. 7. Nikdo vedle ní nebyl. 8. Vchod je přímo naproti vám.
13.5.1. Gjør om på setningen.
Nemáme s sebou jídlo. – Nevzali jsme si s sebou jídlo.
1. Nemám s sebou peníze. 2. Máte s sebou slovník? 3. Máš s sebou svoje věci? 4. Nemáme s sebou žádné nástroje. 5. Bratr neměl s sebou klíče. 6. Děti mají s sebou pas. 7. Mám s sebou noviny. 8. Máme s sebou oběd i večeři.
13.5.2. Gjør om på setningen.
Tohle mi dal otec. – Tohle jsem dostal od otce.
1. Rodiče mi dali peníze na cestu. 2. Matka dala dceři nové šaty. 3. Kdo ti dal ten kabát? 4. Pavel dal Evě květiny. 5. Tuhle práci mi dal vedoucí. 6. Lístky do divadla nám dali známí. 7. Dali jsme dětem nový míč. 8. Tyhle hodinky dal Janovi starší bratr.
13.5.3. Gjør om på setningen.
Přinesl jsem ti tohle. – Mám tady pro tebe tohle.
1. Přinesl jsem vám noviny. 2. Přinesl jsem něco dětem. 3. Přinesli jsme mu něco zajímavého. 4. Přinesli jsme jí růže. 5. Přinesl jsem jim jídlo. 6. Přinesl jsem ti Pavlův dopis. 7. Přinesli jsme tvé sestře ten slovník. 8. Nepřinesl jsem vám nic.
13.5.4. Gjør om på setningen som foreslått i eksemplet.
Přišel nahoru a měl klíč od pokoje. – Přišel nahoru s klíčem od pokoje.
1. Šel ke mně a měl v ruce nůž. 2. Šel po ulici a měl kabát přes ruku. 3. Vrátil se domů a měl peníze v kapse. 4. Přišli do našeho tábora a měli zbraně. 5. Šla do lesa a měla psa. 6. Karel k nám přišel a měl dobrý nápad. 7. Šel ke dveřím a měl v ruce klíč. 8. Vrátil se odtamtud a měl nové povinnosti.
13.5.5. Gjør om på setningen som vist i eksemplet.
Pavel šel otci pro noviny. – Otec poslal Pavla pro noviny.
1. Šel jsem jim do hospody pro pivo. 2. Petr mi šel dolů pro moje věci. 3. Šel jsem mu pro kávu. 4. Jan šel bratrovi pro klíče. 5. Eva šla mamince do obchodu pro maso. 6. Šel mi do knihovny pro velký slovník. 7. Děti šly babičce nahoru pro kabát. 8. Kamarád mi šel na poštu pro peníze.
13.5.6. Bytt ut ty med moje.
Kdo má ty knihy? – Kdo má moje knihy ?
1. Kdo odnesl ty věci? 2. Ty otázky nebyly těžké. 3. Báli se těch psů. 4. Nerozuměli těm příkladům. 5. Odnesli ty věci k autu. 6. V těch větách byly chyby. 7. Pod těmi okny voněly růže. 8. Připomněli mi ty povinnosti.
13.5.7. Bytt ut ty med tvoje.
Ty knihy jsem nevzal. – Tvoje knihy jsem nevzal.
1. Pošlu někoho dolů pro ty věci. 2. Něco jsem těm dětem přivezl. 3. Nikdo se těch knih nedotkl. 4. O těch návrzích budu uvažovat. 5. Utekli s těmi penězi. 6. Čekali na tebe před těmi dveřmi. 7. Neviděl jsem tě v těch nových šatech. 8. Setkali jsme se tam s těmi studenty.
13.5.8. Bytt ut moje med naše.
To nejsou moje povinnosti. –To nejsou naše povinnosti.
1. Moje básně nečetli. 2. Báli se mých odpovědí. 3. Ten člověk nerozuměl mým otázkám. 4. Nikdo nebyl proti mým návrhům. 5. Setkali se s mými příbuznými. 6. Přišly dopisy od mých rodičů. 7. Utekli s mými věcmi. 8. Nevěděli nic o mých problémech.
13.5.9. Bytt ut tvoje med naše.
Tvoje verše znám. – Vaše verše znám.
I. Půjčili jsme si tvoje slovníky. 2. Tvým rodičům to bude divné. 3. Dostal jsem to od tvých přátel. 4. Tohle je pro tvoje děti. 5. O těch plánech nic nevědí. 6. Tvoji synové přišli sem. 7. Podívám se po tvých věcech tamhle vedle. 8. Čekáme jen na tvoje návrhy.
13.5.10. Bytt ut jeho med její.
Jeho rodiče neznám. – Její rodiče neznám.
I. Jeho básně jsem nečetl. 2. Nejsem proti jeho plánům. 3. Bydlel jsem u jeho příbuzných. 4. Setkal jsem se s jeho rodiči. 5. Ty informace mám od jeho přátel. 6. O jeho požadavcích budeme přemýšlel. 7. Těšíme se na jeho přednášky. 8. Setkal jsem se s jeho dětmi.