21.1.1. Sett inn prosím tě/vás.
Paní Horáková, počkejte chvíli. – Paní Horáková, prosím vás, počkejte chvíli.
1. Pojďte sem, pane. 2. Paní Kučerová, sedněte si. 3. Slečno Horáková, počkejte chvilku. 4. Petře, půjč mi ten nůž. 5. Nestůj tady a dělej něco! 6. Odpusť mi, že jsem nepřišel. 7. Vraťte se brzo. 8. Slečno, ukažte mi tamty hodinky.
21.1.2. Sett inn buď(te) tak hodný/hodná/hodní som vist i eksemplet.
Milado, pomoz mi. – Milado, buď tak hodná a pomoz mi.
1. Pánové, přijďte zase zítra. 2. Miloši, jdi pro ostatní. 3. Evo, neseď tady takhle. 4. Paní Marková, zavolejte mi Dvořáka. 5. Pane Kučero, nezapomeňte, že na vás čekáme. 6. Přátelé, nezlobte se na mě. 7. Karle, mlč už! 8. Maminko, pošli mi nějaké peníze.
21.1.3. Forsterk oppfordringene som vist i eksemplet.
Zavolejte lékaře. – Tak honem, pospěšte si a zavolejte lékaře.
1. Přiveď toho člověka. 2. Přines ty věci. 3. Sněz to. 4. Najděte ty klíče. 5. Napiš to na tabuli. 6. Skoč na druhou stranu. 7. Schovejte to někam. 8. Oblékni se.
21.1.4. Forsterk advarslene.
Nepřibližujte se. – Pozor, nepřibližujte se!
1. Nehýbej se z místa. 2. Buď opatrná, Evo. 3. Karle, zůstaň, kde jsi. 4. Kluci, stůjte. 5. Člověče, nerozbij to. 6. Miloši, nespadni. 7. Vy tam, utečte. 8. Děti, tam nechoďte.
21.1.5. Tilpass befalingene ved å bruke imperativ-former.
Petře, ty tady zůstaneš. – Petře, zůstaň tady.
1. Chlapci, vy přinesete nějaké židle. 2. Ty Miloši, počkáš tady. 3. Vy ostatní budete pokračovat v práci. 4. Karle, ty se zase hned vrátíš. 5. Takhle to dělat nebudete. 6. Na to, co jsi viděl, zapomeneš. 7. Teď vstaneš a začneš pracovat. 8. Tohle mi vysvětlíte!
21.1.6. Gjør om setningene ved å bruke positive imperativ-former.
Musíte to udělat jinak. – Udělejte to jinak.
1. Musíš mi připomenout, že tam mám jít. 2. Musíš mi půjčit nějaké peníze. 3. Musíte se přesvědčit, jestli je to pravda. 4. Musíte mi poradit, co mám dělat. 5. Musíš se jim omluvit. 6. Musíte dbát, aby všechno bylo v pořádku. 7. Musíš trvat na tom, aby přijela. 8. Musíte nás naučit, jak se to dělá.
21.1.7. Bruk negative imperativ–former som vist i eksemplet.
Nesmíte se na nás zlobit. – Nezlobte se na nás.
1. Nesmíš mě nutit, abych lhal. 2. Nesmíte se těch lidí bát. 3. Evo, nesmíš jim dovolit, aby odešli. 4. Nesmíte si myslet, že máte pravdu. 5. Nesmíš čekat, že na to zapomenu. 6. Dětem se nesmíte smát. 7. Příště už nikdy nesmíš lhát. 8. Hlavně nesmíte mít strach.
21.1.8. Bruk imperativ–former som vist i eksemplet.
Sedneme si semhle. – Sedněme si semhle.
1. Půjdeme domů. 2. Příště budeme chytřejší. 3. Počkáme ještě chvíli. 4. Nebudeme se divit, že je svět takový. 5. Budeme počítat i s jinými možnostmi. 6. Nebudeme se ničeho bát. 7. Nebudeme se starat o to, co dělají druzí. 8. Naučíme se to dělat lépe.
21.1.9. Rett en oppfordring til personen(e).
Petr bude tady. – Petře, buď tady.
1. Milada tady zůstane. 2. Pavel ty věci odnese dolů. 3. Pan Marek přijde zase zítra. 4. Slečna Dvořáková to napíše na tabuli. 5. Marie otevře to okno. 6. Přátelé nám pomohou. 7. Děti budou na zahradě. 8. Jana si sedne dopředu.
21.2.1. Bytt ut formene av verbet obdivovat med dets refleksive variant.
Obdivuji tyhle barvy. – Obdivuji se těmhle barvám.
1. Obdivovali krásnou krajinu. 2. Obdivuji její inteligenci. 3. Každý obdivoval takovou vzácnou vlastnost. 4. Obdivujeme to děvče a její odvahu. 5. Musel jsem obdivovat tu dokonalou organizaci. 6. Všichni obdivovali tvůj úspěch. 7. Neobdivuji tvou poezii. 8. Takové zásady nemohu obdivovat.
21.2.2. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Miluji/nenávidím takové lidi. – Mám/nemám rád takové lidi.
1. Nenávidím tyhle ošklivé, špinavé ulice. 2. Milujete moderní umění? 3. Bratr nenávidí zbytečné čekání. 4. Nenávidíme tmavé barvy. 5. Vždycky jsme milovali svoje rodné město. 6. Nenáviděl takové prostředí. 7. Miluješ květiny? 8. Lidé nenáviděli armádu a vojáky.
21.2.3. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Myslíš si, že je čaj lepší? – Máš raději čaj?
1. Myslím si, že jeho knihy jsou lepší. 2. Myslíte si, že je stará hudba lepší? 3. Bratr si myslí, že je opera lepší. 4. V té dobé si myslela, že jsme lepší my. 5. Lidé si myslí, že je pravda lepší. 6. Kdo si myslí, že je tahle lepší? 7. Myslím si, že zajímavý život je lepší. 8. Sestra si myslí, že tyhle květiny jsou lepší.
21.2.4. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Nejvíc obdivuji jeho obrazy. – Mám nejraději jeho obrazy.
1. Čemu se nejvíc obdivuješ? 2. Nejvíce se obdivuji růžím. 3. Takové lidi nejvíce obdivujeme. 4. Čtenáři se nejvíce obdivují jeho prvnímu románu. 5. Obdivujete se nejvíce takové poezii? 6. Nejvíc se obdivovali starým, historickým budovám. 7. Tu dívku obdivuji nejvíc. 8. Je to město, které nejvíce obdivujeme.
21.2.5. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Nelituji/lituji, že jsem tam šel. – Jsem/nejsem rád, že jsem tam šel.
1. Nelituji, že jsem to viděl. 2. Lituji, že to takhle dopadlo. 3. Litovali, že tam musejí zůstat. 4. Lituješ, že jsi tady? 5. Nelitujeme, že jsme jim pomohli. 6. Eva litovala, že se s nimi setkala. 7. Litujeme, že se to stalo. 8. Rodiče litovali, že mu dovolili odjet.
21.2.6. Uttrykk at noen liker/misliker noe.
Ten kluk se nemyje často. – Ten kluk se nerad myje. Často tam jezdím. – Rád tam jezdím.
1. Takové věci nedělám často. 2. Často lidem pomáhala. 3. Pavel často jezdí autem. 4. Někteří lidé často lžou. 5. Často pozoruji zvířata. 6. Jezdíte často na venkov? 7. Sestra nevařila často. 8. Nevstáváme brzo moc často.
21.2.7. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Co si myslíš o tomhle? – Co říkáš tomuhle?
1. Co si myslím o téhle barvě? 2. Co si myslíte o takové politice? 3. Co si mysleli o té změně? 4. Co si myslí rodiče o tvých plánech? 5. Co si budou myslet o takové radě. 6. Co si bude tvůj otec myslet o tvém neúspěchu? 7. Co si myslí ostatní o novém vedoucím? 8. Co si myslela o tvé reakci?
21.3.1. Bytt ut formene av považovat med former av pokládat.
Považovali nás za někoho jiného. – Pokládali nás za někoho jiného.
1. Každý ho považoval za cizince. 2. Považuji takovou činnost za potřebnou. 3. Za koho mě považujete? 4. Budou tě považovat za blázna. 5. Považujeme současnou situaci za vážnou. 6. Považuješ něco takového za možné? 7. Nepovažoval jsem další čekání za nutné. 8. Takový výsledek považovali za úplný zázrak.
21.3.2. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Chtěl jsem, abychom tam zůstali. – Myslel jsem to tak, že tam zůstaneme.
1. Chtěli jsme, abys šel s námi. 2. Chci, abychom to udělali spolu. 3. Rodiče chtěli, abych se vrátil domů hned. 4. Chtěl jsem, aby mi někdo pomohl. 5. Chceš, abychom jen čekali? 6. Nechtěl jsem, abychom nedělali vůbec nic. 7. Sestra chce, abys se (aby ses) jí omluvil. 8. Chtěl jsem, abyste začali pracovat ještě dnes.
21.3.3. Gjør om setningene som vist i eksemplet.
Myslel si, že chci, aby odešel. – Pochopil mě tak, že má odejít.
1. Myslel si, že chci, aby tam zůstal. 2. Myslel jsem si, že chce, abych mlčel. 3. Eva si myslela, že chceme, aby počkala. 4. Mysleli jsme si, že chceš, abychom přišli ráno. 5. Myslel jsem si, že chtějí, abys sem nechodil. 6. Mysleli si, že chceme, aby byli doma. 7. Myslel jsem si, že chce, abych nemluvil. 8. Všichni si mysleli, že chcete, aby odešli.
21.3.4. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Ta kniha není zajímavá. – Nevidím ne té knize nic zajímavého.
1. Není to nepříjemné. 2. Takové pokusy nejsou zbytečné. 3. Ten návrh není špatný. 4. Jeho vysvětlení není složité. 5. Jeho chování nebylo divné. 6. Její otázky nebyly nevhodné. 7. Ty změny nejsou dobré. 8. Jeho odpověď není špatná.
21.3.5. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Všechno bylo normální. – Všechno vypadalo normálně.
1. Situace je vážná. 2. Eva byla šťastná. 3. Tyhle obrazy jsou stejné. 4. To jídlo není špatné. 5. První výsledky jsou dost špatné. 6. Tenhle materiál není moc pevný. 7. Něco takového by bylo hloupé. 8. To by nebylo dobré.
21.3.6. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Podle mého názoru to nestálo za nic. – Podle mě to nestálo za nic.
1. Podle mého názoru je jí čtyřicet. 2. Podle mého názoru jsme udělali chybu. 3. Podle jeho názoru to není potřebné. 4. Podle jejich názoru jsou ti lidé cizinci. 5. Podle vašeho názoru by to stálo za pokus? 6. Podle tvého názoru bylo jeho chování správné? 7. Podle mého názoru je to blázen. 8. Podle našeho názoru není v těch návrzích nic nového.
21.3.7. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Co říkáš těm návrhům? – Jak se díváš na ty návrhy?
1. Co říkáte současné situaci? 2. Co říkáš jejich politice? 3. Co bys říkal něčemu takovému? 4. Co říkají lidé tomu pokusu? 5. Co byste říkali krátké procházce? 6. Co říkali rodiče tvému plánu? 7. Co říká vedoucí vašemu návrhu? 8. Co by říkala vláda podobným požadavkům?
21.4.1. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Myslíš si, že máš pravdu. – Zdá se mi, že máš pravdu.
1. Myslím si, že je ta úvaha moc obecná. 2. Myslel jsem si, že ho to mrzí. 3. Myslíš si, že je moc pozdě? 4. Myslela si, že se na ni zlobím. 5. Petr si myslí, že je ta barva chladná. 6. Rodiče si mysleli, že je dítě nemocné. 7. Mysleli jsme si, že to bude stačit. 8. Myslíte si, že to trvá moc dlouho?
21.4.2. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Nebyl jsem s jeho chováním spokojený. – Nelíbilo se mi jeho chování.
1. Byl jsem s jeho přednáškou spokojený. 2. Jste spokojený s tímhle bytem? 3. S materiálem nebyli spokojení. 4. Je spokojená s výsledky naší práce. 5. S čím není spokojený? 6. S něčím takovým nebudou lidé spokojení. 7. Nejsi spokojený s ničím. 8. Sestra nebyla s tím představením spokojená.
21.4.3. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Nelíbí se mi, že takhle mluvíš. – Vadí mi, že takhle mluvíš.
1. Nelíbí se mi, že se bojíte. 2. Nelíbilo se mu, že musel brzo vstávat. 3. Nelíbí se nám, že musíme dlouho čekat. 4. Nelíbilo se jí, že jsi byl hrubý. 5. Rodičům by se nelíbilo, že nechceš přijet. 6. Pavlovi se nelíbí, že musí pracovat. 7. Učiteli se nelíbilo, že děláme moc chyb. 8. Nelíbí se ti, že všechno vím?
21.4.4. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Je mi jedno, co si o mně myslí. – Nezáleží mi na tom, co si o mně myslí.
1. Je mi jedno, jestli se zlobí nebo ne. 2. Bylo jim jedno, co tomu řeknou lidé. 3. Je mu jedno, jak vypadá. 4. Je nám jedno, co uděláš. 5. Je ti jedno, kdo je ten člověk? 6. Bylo jí jedno, co se stane. 7. Bratrovi je jedno, kde bude bydlet. 8. Je mi jedno, že se mnou nesouhlasíš.
21.4.5. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Je mi líto, že to tak dopadlo. – Mrzí mě, že to tak dopadlo.
1. Je mi líto, že nejste spokojená. 2. Bylo mi líto, že nepřijdeš. 3. Dětem je líto, že s nimi nechceš jít. 4. Bylo jí lito, že jsi byl tak hrubý. 5. Není ti líto, že jsi zůstal sám? 6. Přátelům bude líto, že k nim nepřijdeš. 7. Bylo by mi líto, kdyby ses zlobil. 8. Evě bylo líto, že jsi se jí neomluvil.
21.4.6. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Myslím, že ta doba není vhodná. – Ta doba se mi nehodí.
1. Myslíš, že pondělí bude uhodné? 2. Myslíte, že je ten materiál vhodný? 3. Myslím, že ten byt bude vhodný. 4. Myslela si, že něco takového bude vhodné. 5. Mysleli, že by takové opatření bylo vhodné. 6. Myslím, že tenhle text není vhodný. 7. Myslím si, že sobota není vhodná. 8. Karel si myslel, že je to vhodné.
21.4.7. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Takové věci nejsou pro mě důležité. – Takové věci mě nezajímají.
1. Tohle je důležité pro každého. 2. Jeho reakce je pro nás důležité. 3. Takové pokusy pro mě nejsou důležité. 4. Tvoje názory pro ni nebyly důležité. 5. Výsledky budou pro nás určitě důležité. 6. Obsah té zprávy pro nás není důležitý. 7. Tohle pro ně není důležité. 8. Pracovní postup je pro nás velmi důležitý.
21.4.8. Gjør om setningene som foreslått i eksemplet.
Nechci tady jen sedět. – Nebaví mě tady jen sedět.
1. Nechci moc dlouho čekat. 2. Nechtěl bych to dělat celý život. 3. Chtěl bych psát knihy. 4. Děti nechtěly být stále jen doma. 5. Nikdo nechce stále jen poslouchat druhé. 6. Chtěli se učit cizí jazyky. 7. Chtěl bys tady pracovat? 8. Kluk nechtěl chodit do školy.