Leksjon 12
12.1.1. Gjør om til preteritum.
Čí je to? – Čí to bylo?
1. To je moje. 2. Čí je to kniha? 3. Není to ničí. 4. Je to náš návrh. 5. To jsou moji příbuzní. 6. Je to tvoje? 7. To není tvoje věc. 8. Je Karel váš přítel?
12.1.2. Gjør om til pluralis.
Jsem váš přítel. – Jsme vaši přátelé.
1. Ten požadavek není její. 2. Dům bude jeho. 3. Čí je ta zbraň? 4. Jsi můj host. 5. To dítě je jejich syn. 6. Je tenhle člověk váš příbuzný? 7. Je ta láhev něčí? 8. Budu tvůj kamarád.
12.1.3. Gjør om til pluralis.
To je moje kniha. – To jsou moje knihy.
1. Tohle není tvoje starost. 2. Čí je to lístek? 3. Čí je ta skříň? 4. Ten úkol nebyl můj. 5. Je to jejich pole. 6. Ta zkušenost není jeho. 7. Nebyl to její sourozenec. 8. Ten klíč je náš.
12.1.4. Gjør om på setningene.
To je moje kniha. – Ta kniha je moje.
1. To jsou moje šaty. 2. Je to tvůj kabát? 3. Byl to jeho požadavek. 4. Není to její hrob. 5. Jsou to vaše hodinky? 6. Byla to naše metoda. 7. Je to jejich dítě. 8. Nejsou to tvoje peníze.
12.1.5. Utvid konstateringene.
To je kniha. – To je moje kniha.
1. To je jen přání. 2. Tohle je manželka. 3. To byla otázka. 4. Tohle bude odpověď. 5. Pan Novák je učitel. 6. Jsou to slovníky. 7. Ti lidé jsou příbuzní. 8. Eva a Marie jsou sestry.
12.1.6. Utvid spørsmålene.
Je to kniha? – Je to tvoje kniha?
1. Jsou tohle peníze? 2. Je tohle výsledek? 3. Je to zahrada? 4. Byli to kamarádi? 5. Bude tohle večeře? 6. Byly to noviny? 7. Je to zvyk? 8. Jsou to rodiče?
12.1.7. Gjør om på setningene.
Eva nemá děti. – Tohle nejsou její děti.
1. Ten chlapec nemá rodiče. 2. Ten pes nemá pána. 3. Marie nemá bratra. 4. Pavel nemá sestru. 5. Ta loď nemá jméno. 6. Otec nemá továrnu. 7. Sestra nemá byt. 8. Ten kluk nemá sourozence.
12.1.8. Besvar spørsmålene.
Mají nějaké děti? – Tohle jsou jejich děti.
1. Mají Dvořákovi nějaké příbuzné? 2. Mají obyvatelé nějaký majetek? 3. Mají ti vojáci nějaké zbraně? 4. Mají ti lidé nějaký domov? 5. Mají děti nějaké hřiště? 6. Mají nějaké výhody? 7. Mají dělníci nějakou práci? 8. Mají nějaký cíl?
12.1.9. Gjør om på setningene.
Tohle není moje metoda. – Tohle není naše metoda.
1. Eva a Jan jsou moje děti. 2. Novákovi jsou moji sousedé. 3. Jan je můj syn a Eva je moje dcera. 4. Ti lidé nejsou moji přátelé. 5. Česko je moje vlast. 6. Tahle místnost bude moje kancelář. 7. To není můj majetek. 8. Tohle zvíře není můj pes.
12.1.10. Gjør om på setningene.
Měli jste takový plán? – Byl to váš plán?
1. Máte takové přání 2. Měla jste takový návrh? 3. Měl jste takové hodinky? 4. Máte takové požadavky? 5. Měli jste takový cí1? 6. Máte takové metody? 7. Máte takové přátele? 8. Měli jste takové auto?
12.1.11. Gjør om på setningene.
Ta kniha ti nepatří. – Ta kniha není tvoje.
1. Ten kabát mi nepatří. 2. Komu patří ty hodinky? 3. Tohle nepatří nikomu. 4. Ty nástroje nám nepatřily. 5. Patří vám to auto? 6. Bude mi patřit všechno? 7. To zařízení někomu patří. 8. Nic ti nebude patřit.
12.2.1. Bytt ut ten, to med můj, moje.
Kdo má ten slovník? – Kdo má můj slovník?
1. Kde je ten kabát? 2. Vypili to pivo. 3. Auto přejelo toho psa. 4. Narazili do toho auta. 5. Byli proti tomu plánu. 6. Knihy jsou na tom stole. 7. Pod tím oknem rostou růže. 8. To uhlí je na dvoře.
12.2.2. Bytt ut ta med moje.
Kdo má tu knihu? – Kdo má mou knihu?
1. Kdo odnesl tu židli? 2. Ta zahrada není velká. 3. Báli se té zbraně. 4. Nerozuměli té odpovědi. 5. Dali věci do té kanceláře. 6. V té zahradě jsou krásné stromy. 7. Pes se schoval pod tou postelí. 8. Připomněli mi tu povinnost.
12.2.3. Bytt ut ten, to med tvůj, tvoje.
Položil jsem to na ten stůl – Položil jsem to na tvůj stůl.
1. Kde je to auto? 2. Ten návrh je zajímavý. 3. Toho koně jsme neviděli. 4. Nepamatuji se na ten případ. 5. Tomu návrhu nerozumím. 6. Budeme uvažovat o tom studiu. 7. Je to zařízení do toho bytu. 8. Děti utíkaly před tím psem.
12.2.4. Bytt ut ta med tvoje.
Tu knihu jsem nečetl. – Tvoji knihu jsem nečetl.
1. Těšíme se na tu přednášku. 2. Dal jsem šaty do té skříně. 3. Půjčím si tu sklenici. 4. Nikdo se té knihy nedotkl. 5. Sedla si na tu židli. 6. O té metodě budeme uvažovat. 7. Budu čekat před tou kanceláří. 8. Na tu návštěvu se nepamatuji.
12.2.5. Bytt ut můj, moje med náš, naše.
Bylo to na mém stole. – Bylo to na našem stole.
1. Sedli si na mé místo. 2. Ten autobus jel za mým vozem. 3. O mém návratu nikdo nevěděl. 4. Stalo se to u mého přítele Petra. 5. Lékaři zachránili mému dítěti život. 6. Dobře znali mého učitele. 7. Je to vedle mého domu. 8. Bylo to moje přání.
12.2.6. Bytt ut moje med naše.
To není moje povinnost. – To není naše povinnost.
1. Báli se mé reakce. 2. Moji báseň nečetli. 3. Nebyli proti mé cestě do Brna. 4. Nerozuměli mé otázce. 5. To je zařízení z mé kanceláře. 6. Moje odpověď ho překvapila. 7. Prohlíželi si moji zahradu. 8. Ryby se přiblížily k mé lodi.
12.2.7. Bytt ut tvůj, tvoje med váš, vaše.
Kde je moje auto? – Kde je vaše auto?
1. Nejsme proti tvému plánu. 2. Tvůj slovník jsem neměl. 3. Pojedu za tvým vozem. 4. Pavel seděl vedle tvého bratra. 5. Prodal jsem to tvému příteli. 6. Myslím jen na tvé zdraví. 7. Tvůj postup nebyl vhodný. 8. Viděl jsem tam tvého manžela.
12.2.8. Bytt ut tvoje med vaše.
Tvoji knihu jsem nečetl. – Vaši knihu jsem nečetl.
1. Půjčili mi tvoji židli. 2. Tvé matce to bude divné. 3. Zamiloval se do tvé sestry. 4. Přijmeme tvou pomoc. 5. Tvoje metoda je spolehlivá. 6. Vůbec nerozumím tvé povaze. 7. Tvoji manželku jsme nepotkali. 8. Ten nápad není z tvé hlavy.
12.2.9. Bytt ut ten med její.
O té rodině nic nevím. – O její rodině nic nevím.
1. Ten dopis jsem nedostal. 2. Bylo to v tom pokoji. 3. Té básni nerozumím. 4. Na ten případ se dobře pamatuji. 5. Ten postup mě překvapil. 6. Přijeli v tom autě. 7. Seběhli se k tomu stolu. 8. Prošel jsem tvou kanceláří na chodbu.
12.2.10. Bytt ut jeho med jejich.
Jeho matce to bude divné. – Jejich matce to bude divné.
1. Půjčil si jeho slovník. 2. Nejsem proti jeho plánu. 3. Bojím se jeho reakce. 4. Zachránili jeho dítěti život. 5. Položil jsem to na jeho stůl. 6. O jeho přání jsem nevěděl. 7. Patří to jeho otci. 8. Procházeli jsme se v jeho zahradě.
12.3.1. Gjør om på setningene.
To dítě je Mariino. – To je Mariino dítě.
1. Tenhle pokoj je otcův. 2. Ten nápad je Karlův. 3. Ta květina je maminčina. 4. Ten míč je sestřin. 5. Ty peníze jsou bratrovy. 6. Ty šaty jsou manželčiny. 7. Ten návrh byl předsedův. 8. Ta sklenice je Alenina.
12.3.2. Gjør om på setningene.
To je Karlovo auto. – To auto je Karlovo.
1. To jsou otcovy knihy. 2. To jsou Janiny věci. 3. To je bratrův byt. 4. To je matčin obraz. 5. To je kamarádova loď. 6. To je Martin hlas. 7. To je Dvořákova hudba. 8. To je Smetanova opera.
12.3.3. Gjør om til pluralis.
To je Mariino dítě. – To jsou Mariiny děti.
1. Tohle je Miladin bratr. 2. Tohle je Antonínova sestra. 3. To je předsedův návrh. 4. To nebyla učitelova otázka. 5. To je studentčina odpověď. 6. To je kamarádova zkušenost. 7. To je babiččin zvyk. 8. To je básníkův verš.
12.3.4. Gjør om på setningene.
To patří bratrovi. – Je to bratrovo.
1. To patří otci. 2. To patřilo matce. 3. To patří sestře. 4. To patří manželce. 5. To patřilo babičce. 6. To patří sousedovi. 7. To patří synovi. 8. To patřilo kamarádce.
12.4.1. Gjør om til presens.
Šli jsme po Karlově mostě. – Jdeme po Karlově mostě.
1. Četli jsme prezidentův projev. 2. Na chlapcovu budoucnost nikdo nemyslel. 3. Pavlově odpovědi jsme nerozuměli. 4. O dívčině smrti nikdo nevěděl. 5. Šel jsem za Petrovým otcem. 6. Čekal jsem na sestřinu odpověď. 7. Bál jsem se otcovy reakce. 8. Přemyšlel jsem o matčině dopisu.
12.4.2. Gjør om på setningene.
Byli jsme u manželčiny sestry. – Šli jsme k manželčině sestře.
1. Byli jsme u Karlova mostu. 2. Byli jsme u Husova pomníku. 3. Byli jsme u Masarykova nádraží. 4. Byli jsme u Věřiny matky. 5. Byli jsme u Pavlovy babičky. 6. Byli jsme u Petrova bratra. 7. Byli jsme u Karlovy sestry.
12.4.3. Gjør om på setningene.
Neznali Pavlovu rodinu. – Nevěděli nic o Pavlově rodině.
1. Neznali prezidentův projev. 2. Neznali Karlovu univerzitu. 3. Neznali básníkův život. 4. Neznali tu Mozartovu operu. 5. Neznali předsedův návrh. 6. Neznali dívčinu rodinu. 7. Neznali umělcovu metodu. 8. Neznali Janinu povahu.
12.4.4. Gjør om på setningene.
Byl tam Karlův most. – Viděli jsme Karlův most.
1. By1 tam Petrův bratr. 2. Byla tam Věřina sestra. 3. Byla tam sousedova zahrada. 4. Byla tam otcova rodná vesnice. 5. Byl tam básníkův dům. 6. Byl tam sestřin manžel. 7. Bylo tam Mariino dítě. 8. Byl tam Pavlův nový vůz.
12.4.5. Gjør om på setningene.
Je tam blízko Karlův most. – Stalo se to u Karlova mostu.
1. Je tam blízko Husův pomník. 2. Je tam blízko Masarykovo nádraží. 3. Je tam blízko Karlovo náměstí. 4. Je tam blízko matčin rodný dům. 5. Je tam blízko bratrova škola. 6. Je tam blízko básníkův hrob. 7. Je tam blízko sestřin byt. 8. Je tam blízko Evina rodná vesnice.
12.4.6. Gjør om på setningene.
Je to vedle Karlova mostu. – Je to za Karlovým mostem.
1. Je to vedle Tylovo divadla. 2. Je to vedle Karlova náměstí. 3. Je to vedle Husovy úlice. 4. Je to vedle sousedovy zahrady. 5. Je to vedle sestřiny školy. 6. Je to vedle babiččina domu. 7. Je to vedle bratrova bytu. 8. Je to vedle otcova pole.
12.5.1. Sett inn svůj.
Zapomněla někde klíč. – Zapomněla někde svůj klíč.
1. Vezmu si vůz a pojedu tam. 2. Vůbec nemyslela na budoucnost. 3. Úředník seděl za stolem. 4. Půjčil jsem to kamarádovi. 5. Ležel pod autem a opravoval ho. 6. Vrátili se do rodného města. 7. Vedoucí nevyšel z kanceláře. 8. Ten umělec jde vlastní cestou.
12.5.2. Sett inn svůj.
Dělníci dostali mzdu. – Dělníci dostali svoji mzdu.
1. Na první zkoušku se dobře pamatuji. 2. Věci nebyly na místě. 3. Nevycházely vůbec z domu. 4. Student opravil chybu. 5. Lidé stáli venku před domem. 6. Představil nám manželku. 7. Bydlí u bratra v Brně. 8. Eva odjela k sestře.
12.5.3. Sett inn svůj.
Bydlí ve vlastním domě. – Bydlí ve svém vlastním domě.
1. Zapomněl na vlastní rodinu. 2. Myslela jen na vlastní klid. 3. Dostali vlastní úkol. 4. Dali mi vlastní lístek. 5. Šla vlastní cestou. 6. Vysvětlím ti vlastní pojetí. 7. Bojí se vlastního stínu. 8. Jednali proti vlastní zásadě.
12.5.4. Gjør om på setningene.
Bylo to ve vašem pokoji? – Měl jste to ve svém pokoji ?
1. Je ten strom ve vaší zahradě? 2. Je váš vůz před domem? 3. Jsou děti u vaší sestry? 4. Je váš manžel doma? 5. Byly ty dopisy ve vaší kanceláři? 6. Je vaše auto u divadla? 7. Je váš dům na venkově? 8. Je vaše kancelář v téhle budově?
12.5.5. Bytt ut ten med náš eller svůj.
To je ta kniha. – To je naše kniha. Máme tady to auto. – Máme tady svoje auto.
1. Hledali jsme ten slovník. 2. Podíváš se po tom slovníku? 3. Pracujeme na tom úkolu. 4. Vedoucí nám ten úkol vysvětlil. 5. Zapomněli jsme na tu bolest. 6. Tu bolest nikdo nechápal. 7. Ta politická zásada zvítězila. 8. Nebudeme jednat proti té zásadě.